Ing. Kateřina Peťurová
38 let, referentka oddělení zdravotnické techniky v Nymburské nemocnici, bez politické příslušnosti. Pochází z Křečkova. V Nymburce žije přes 15 let.
Pocházím z Křečkova, vesničky nedaleko Nymburka. V Nymburce žiji už 15 let. Jak jsem již psala výše, v Křečkově jsem zažila krásné dětství – takové to pravé vesnické. Jako děti jsme neustále běhaly venku, stavěly bunkry, hrály šipkovanou a schovávanou, závodily na kolech, a nebyl snad dům, ve kterém bychom se nezastavily na svačinu. Všechny děti z vesnice navíc chodily do sboru dobrovolných hasičů, kde jsme společně zažívaly radosti i zklamání, třeba když nás Písková Lhota porazila na vlastní půdě. Tyto zážitky z dětství bych přála i svým třem synům. Uvědomuji si ale, že dnešní děti vyrůstají v úplně jiné době, kterou z velké části ovládá virtuální svět. Proto jsem vděčná, že si moji kluci dokážou odpočinout od počítačů a mobilních telefonů při trénincích hokeje a gymnastiky. Jsem na ně nesmírně pyšná. Věřím, že jim sport do života dává nejen disciplínu a vytrvalost, ale také schopnost fungovat ve skvělém kolektivu a nebát se projevit zdravou dávku průbojnosti. To jsou vlastnosti, které nejsou důležité jen ve sportu, ale i v běžném životě. Nymburk jsem začala více vnímat při nástupu na střední školu. Tímto bych chtěla pozdravit všechny své spolužáky – byli jsme neskutečná parta! Ne nadarmo se říká, že nejvíce zážitků a legrace člověk zažije právě na střední škole. Pedagogický sbor bych hodnotila na jedničku. Pokud tedy tyto řádky čte někdo z rodičů budoucích středoškoláků a přemýšlí, kam dál, já osobně doporučuji SOŠ a SOU Nymburk.
1. Které místo v Nymburce máte oblíbené a proč?
Vzhledem k tomu, že jsem maminka tří kluků, milovala jsem procházky s kočárkem z Drahelic podél Labe až na Ostrov a zpět. Cestou můžete načerpat spoustu energie a užít si krásnou atmosféru města. Nymburk nabízí rodičům s dětmi mnoho možností – od procházek kolem vody přes posezení pod hradbami až po odpočinek v přírodě na Ostrově. Samozřejmostí je také nespočet dětských hřišť. Ale pokud mám být úplně upřímná a říct, kde je moje nejoblíbenější místo, pak je to náš domov. Společně s manželem jsme si vytvořili vlastní oázu klidu – tedy alespoň ve chvílích, kdy jsou děti zrovna u babičky.
2. Co si myslíte, že se v Nymburce za poslední roky povedlo?
Za velmi povedené považuji novou pěší lávku, úpravy chodníků a cyklostezek, rozvoj sportovního zázemí, modernizaci veřejného osvětlení i podporu školství a vzdělávání. Oceňuji také rozvoj veřejné zeleně, energetické úspory a řadu kulturních i společenských akcí, které spojují obyvatele města. Ráda bych vyzdvihla nejen práci vedení radnice, ale i všech obyvatel, kteří se na rozvoji města podílejí. Není to zásluha jednotlivců, ale společné práce mnoha lidí. Velké díky nám všem za to, že máme chuť vytvářet nové nápady, realizovat je, pečovat o své okolí a udržovat město čisté a příjemné. Díky tomu se zde můžeme cítit opravdu jako doma a být hrdí na to, že jsme právě z Nymburka.
3. Co vidíte v současné době jako největší problém?
Za největší problémy považuji nedostatek parkovacích míst a dopravní infrastrukturu. Jsou to témata, kterým bude potřeba věnovat pozornost i v dalších letech.
4. Vzpomenete si na něco, co vás v poslední době rozesmálo?
Každý, kdo mě zná, ví, že se směji poměrně často. Nejvíce mě ale dokáže rozesmát můj syn Alfréd. Je právě v tom krásném věku, kdy se neustále ptá „proč?“ a přichází s postřehy, které by dospělého vůbec nenapadly. A právě díky tomu vznikají situace, kterým se člověk prostě musí zasmát.